„Když máš paušál, není daňová evidence potřeba,“ poučila mne kamarádka. Nekoukala jsem už na ni tak vykuleně jako ze začátku svého podnikání. Už jsem totiž docela zdatně ovládala některé ekonomické termíny. Věděla jsem třeba, že DPH není označení tajemné nemoci, ale daň z přidané hodnoty.
DPH není nakažlivý virus
Samozřejmě si dělám trochu srandu. Jsem absolventka ekonomické školy, byť v okresním městě. Skutečnost, že DPH není nakažlivý virus, jsem proto zjistila už ve svých patnácti letech. Znám i spoustu jiných věci. Vím třeba, že zásoby nejsou jenom plná špajzka, závazky neznamenají pouze vaše pletky s chlapem a jejich následky v podobě dítěte.
Pohodička na gauči s kávičkou
Už na začátku své podnikatelské kariéry jsem chtě nechtě odvrhla účtování paušálem, tedy výdaje procenty z příjmů. Jako eseróčko nemohu bez daňové evidence udělat ani krok. Přiznávám ale, že by bylo super odečíst si paušál z příjmů, ležet přitom na gauči a mít hned vedle horkou sladkou kávičku. Taková představa se mi hrozně líbí, ale bohužel nepatřím do téhle kategorie.
Po kom to dítě je?
S pečlivou evidencí ale nekoresponduje fakt, že jsem od přírody bordelář. „Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos,“ s tímhle heslem jsem k velké nelibosti mojí mamky proplula celou pubertou. „Nevíš, po kom to ta holka má?“ křičívala na tátu, když vkročila do mého pokoje, kde se na zemi válely kusy oblečení, papíry, školní učebnice a zbytky jídla. Táta se nikdy neodhodlal odpovědět po pravdě: „Po mně“. Přitom jeho evidence čehokoli znamenala jednu velkou hromadu všeho možného, v níž se nevyznal ani on sám. „Ten by nikdy nemohl podnikat,“ napadlo mne už tolikrát.
S doklady se mamka mohla rozloučit
Nedokážu si prostě představit, jak by táta dokázal z té hromady chaosu vytvořit nějaký organizovaný útvar, který by dokázal předložit daňovému úřadu, aniž by si uřízl ostudu a tučnou pokutu. Mamka už mu po letitých zkušenostech pro jistotu nesvěřovala žádné důležité doklady. Riskovala by totiž průšvih velký jako Brno. S dotyčnými listinami by se mohla nadobro rozloučit. To je risk, protože k daním musíte uchovávat doklady delší dobu, jak napovídá tento text.
Nepořádnou účetní ve firmě nechci
Dost dlouho – tedy přinejmenším celou střední školu jsem se chovala podobně. Pořádek jsem neřešila. „Jestli z tebe bude někdy účetní, tak ve firmě, kde budeš pracovat, bych být zaměstnaná nechtěla,“ povzdechla si mamka jednou. Se smíchem jsem jí odpověděla, že jako účetní se rozhodně živit nehodlám. Hýčkala jsem si svůj sen o nezávislé podnikatelce.
Takovou ostudu bych nepřežila
Co mě vyléčilo z mého bohorovného přístupu k pořádku? Dvě věci. Především začátek podnikání. Snažila jsem se poctivě zaznamenávat všechno, každičký doklad. „Firma XY neměla při kontrole daňového úřadu v pořádku doklady a v jejím účetnictví se našly chyby. Platila pokutu 50 tisíc,“ každou chvíli proběhla médii nějaká podobná zpráva. Jako čert kříže jsem se bála okamžiku, kdy bych se na onom potupném místě XY ocitla právě já. Tu ostudu u nás na vsi, kde si všichni vidí až do hrnce, bych nepřežila. Je taky jasné, že moji dodavatelé by ode mne hned dali ruce pryč…
Jak obstát před tchyní
Moji cestu k tomu, jak pečlivě do jedné kolonky zaznamenávat příjmy a do druhé výdaje, nastartovala také moje tchyně. Neválčím s ní, ale naopak si jí vážím. Je to vzdělaná paní, pečlivka, před kterou jsem strašně chtěla obstát po všech stránkách. Až úzkostlivě jsem proto začala dbát na to, aby všechno bylo v pořádku. Pečlivá daňová evidence, jak je popsána zde, se jaksi stala vedlejším produktem mé převýchovy v dokonalou manželku…
